Podcast zaměřený na popularizaci vědy, politickou literaturu a literaturu faktu. Součástí podcastu jsou též záznamy z veřejných debat a přednášek na různá aktuální témata a archivní nahrávky již neexistujících rádií. A myslíme i na nejmenší, pro které jsme přichystali pohádky v čekém, slovenském a francouzském jazyce.
✍️Write rieview ✍️Rezension schreiben 🏷️Get Badge! 🏷️Abzeichen holen! ⚙️Edit entry ⚙️Eintrag bearbeiten 📰News 📰Neuigkeiten
AI a kyberbezpečnost
Záznam veřejné debaty cyklu AI horizonty.
Mluvčí: Lucie Kosová, Petr Jirásek
Moderátorka: Klára Karimaghai
AI systémy svou autonomií vybízejí k tomu, aby převzaly část rozhodovacích procesů za lidi. Jenže co když jsou tyto systémy záměrně narušeny tak, aby škodily? Jak se proměňují způsoby hackingu? Jak zabezpečit kritickou infrastrukturu a kdo se tím zabývá?
Veřejná debata se uskutečnila 10. 2. 2025 v Kampusu Hybernská v HYB4CITY.
Za možnost natáčení a šíření nahrávky děkujeme AI dětem, z.s.
3.3.2025 22:21AI a kyberbezpečnostTřetí díl dokumentu Fenomén outsider s podtitulem Dokumenty o párení.
Pavel Hrúz sa narodil v rodine krajčíra a vzdelanie získaval v Banskej Bystrici (1955-1959, elektrotechnická a spojárska priemyslovka) a v Bratislave (Elektrotechnická fakulta SVŠT v Bratislave). V roku 1964-1968 pracoval ako elektroinštalatér v Banskej Bystrici, robotník v pivovare v Rimavskej Sobote, technik vysielača na Kráľovej Holi. Od roku 1968 sa stal redaktorom v Matičnom čítaní, odkiaľ ho v roku 1971 prepustili. 1971-1974 bez zamestnania, 1974-1975 správca tenisových kurtov v Banskej Bystrici, 1975-1990 robotník, neskôr energetik v Stavoindustrii v Banskej Bystrici. Od roku 1990 pracoval v literárnej redakcii Slovenského rozhlasu v Banskej Bystrici.
Svoje prvé diela začal uverejňovať už počas stredoškolských štúdií v denníku Smer a neskôr aj v Mladej tvorbe. Debutoval knihou poviedkových čŕt zo študentského prostredia Dokumenty o výhľadoch (1966). Po roku 1972 publikoval len v samizdate (zbierku poviedok Zvuky ticha (1976), poviedky v samizdatovom zborníku Československý fejeton (1977)), na Slovensku mu znovu vychádzali knihy až po roku 1989, keď mu okrem nových prác vyšli i diela napísané a vydané ako samizdaty. V roku 1998 získal literárnu Cenu Dominika Tatarku. Je spoluautorom bedekru Banská Bystrica a okolie.
Vo svojich prózach sa sústredil na detail, rozprávanie o zdanlivo bezvýznamných témach, ale i ľuďoch, ktorí sú mimo “veľkého” spoločenského diania, spravidla na pokraji spoločnosti, s úsilím o autentickosť prostredia a života, čomu podriaďoval aj výrazové prostriedky.
17.1.2025 21:00Fenomén outsider (3)Fenomén outsider, část druhá, podtitul: Dych lukavických zápiskov. Kompozice o návratu z ústraní slovenské spisovatelky Hany Ponické.
Hana Ponická byla v roce 1968 redaktorkou deníku Smena, odkud byla pro nesouhlas s okupací Československa v roce 1972 vyhozena. Žila pak v obci Lukavice, v roce 1977 vystoupila kriticky proti kulturní politice tehdejšího státu, jako jedna z mála slovenských spisovatelů podepsala Chartu 77 a byla i její mluvčí. Její Lukavické zápisky, v nichž jsou zachycena její setkání s pronásledovanými lidmi, vyšly nejprve v nakladatelství 68 Publishers v Torontu, v roce 1991 i u nás. V témže roce napsala i monografii o Milanu Rastislavu Štefánikovi Hrdina sa vracia.
16.1.2025 19:07Fenomén outsider (2)Trojportrét slovenských spisovatelů střední generace. Ivan Kadlečík, Stanislav Rakús a Pavel Vilikovský, tři výrazná jména moderní slovenské literatury. Vyrobil Klub Rodinné striebro v roce 2009.
12.1.2025 20:16Fenomén outsider (1)Ukázka z knihy Jak chutná moc nejpřekládanějšího slovenského spisovatele. Vášnivá obžaloba zbytnělé, zaslepené, maniakální mocichtivosti, již lze bez nesnází aplikovat téměř v každé době, a v dnešní české společnosti a politice obzvláště. Čte Jaroslav Someš.
Ladislav Mňačko se narodil ve Valašských Kloboukách na Moravě ale dětství a mládí prožil v Martině, kde jeho otec dostal místo poštmistra. Aktivně se účastnil druhé světové války v řadách partyzánů. Časově však nestihl povstání na Slovensku, a proto se připojil k partyzánskému hnutí na východní Moravě, k ploštinské skupině. Na začátku 50. let patřil jako jeden z oddaných komunistickému režimu k nejprominentnějším novinářům. S postupem času však nejen ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům.
V roce 1961 se v Izraeli jako novinář zúčastnil soudu s Adolfem Eichmannem; proces zpracoval v reportážní knize Já, Adolf Eichmann (1961).[1]ánii (1949), Čínu a Mongolsko (1957), Zakarpatskou Ukrajinu (1956), Maďarsko (1957), SSSR (1960), Francii (1963), Itálii (1964, 1965, 1968), NSR (1964), NDR (1965), Rakousko (1965, 1968), Vietnam (1966). V roce 1959 s výrazným úspěchem vydal autobiografický román Smrt si říká Engelchen (zfilmováno v roce 1960 Ivanem Balaďou a v roce 1963 Jánem Kadárem). Známá je též novela Jak chutná moc z roku 1967 – otřesné podobenství, jak hypnotizující moc může mít totalitní režim. Na počátku 60. let popsal zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván dokonce s pracemi Alexandra Solženicyna. V roce 1961 se v Izraeli jako novinář zúčastnil soudu s Adolfem Eichmannem; proces zpracoval v reportážní knize Já, Adolf Eichmann (1961).
Na podzim roku 1967 odešel do emigrace v Izraeli na protest proti postoji Československa v izraelsko-arabské válce, odkud se však po několika měsících vrátil, jeho první manželka - židovského původu ale v Izraeli zůstala natrvalo. Druhá emigrace, tentokrát podstatně delší, následovola hned po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, po které se usadil v Rakousku u Eisenstadtu. V exilu se pak věnoval intenzivně psaní. Vznikla zde řada scénářů pro televizi, z nichž devět bylo realizováno, a osm prozaických knih, mj. politické eseje Agresoři a Sedmá noc a satirický román s orwellovským nádechem Soudruh Münchhausen, vydaný v exilovém nakladatelství Index.
V roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem - za výrazný podíl na rozvoji slovenské kultury. V prosinci roku 1969 byl vyloučen ze svazu spisovatelů za “zradu socialistických spisovatelů a za politický avanturizmus”. V exilu pobýval v Izraeli, Mnichově, Vídni a nakonec se usadil nedaleko rakouského Eisenstadtu ve vesnici Großhöflein.
V roce 1989 se vrátil do Československa. Vystupoval rozhodně proti rozdělení společného státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si za své bydliště zvolil Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě. Pohřben je v slovenské obci Lukovištia v okrese Rimavská Sobota.
12.1.2025 20:13Jak chutná moc31. července 1944 zmizel ve Středozemním moři spisovatel a velký básník Antoine de Saint-Exupéry. Fiktivní příběh posledního letu autora Malého prince z pera Karla Moudrého.
4.1.2025 21:08Král SluníčkoArcívní nahrávka silvestrovského pořadu Slovenské redakce RFE/RL. Pořad připravil Gabriel Sedlák.
31.12.2024 15:54Silvester 2002Pásmo Petera Gabaľa o básníku, zpěvákovi, redaktorovi Svobodné Evropy, ale hlavně člověku Karlovi Krylovi. Pořad připravila Slovenská Redakce RFE/RL.
31.12.2024 15:05Karel KrylFedor Gál a Štefan Hríb v silvestrovském rozhovoru vysílání slovenské redakce Rádia Svobodná Evropa.
31.12.2024 14:48Fedor Gál a Štefan HríbSystémy umělé inteligence se učí z dat, která vytvářejí lidé. Kolik úsilí stojí, aby nepapouškovaly předsudky, které se s námi táhnou po generace? Jak vytvářet systémy, které budou spravedlivé ke všem?
Hosté: Nina Fárová, Jakub Konrád, Petra Slížková Moderátorka: Marta Martinová AI horizonty - cyklus debat o umělé inteligenci
AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové. Debaty se odehrávají v Kampusu Hybernská.
26.11.2024 19:33AI a genderSystémy umělé inteligence se učí z dat, která vytvářejí lidé. Kolik úsilí stojí, aby nepapouškovaly předsudky, které se s námi táhnou po generace? Jak vytvářet systémy, které budou spravedlivé ke všem?
Hosté: Nina Fárová, Jakub Konrád, Petra Slížková
Moderátorka: Marta Martinová
AI horizonty - cyklus debat o umělé inteligenci
AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové. Debaty se odehrávají v Kampusu Hybernská.
26.11.2024 19:21AI a genderSeznamte se se členy českého olympijského týmu. Dozvíte se, jak skloubit studium a vrcholový sport, jaké bylo zahájení her v Paříži, či jaké to vůbec je, soutěžit na olympiádě…
Setkání s olympioniky se uskutečnilo v rámci akce UniKátní START 2024/25 | Zahájení akademického roku v Kampusu Hybernská.
3.10.2024 10:25Potkej olympionikyVědění lidstva roste. Díky rozšíření internetu se demokratizoval přístup k informacím a narostl objem dat, ze kterých se AI systémy mohou učit. Jak by měla zareagovat oblast vzdělávání? Co si dnešní lídři českého vzdělávání myslí, že by se děti měly učit, aby z nich vyrostli spokojení dospělí?
Záznam veřejné debaty z cyklu AI horizonty z Kampusu Hybernská, která se konala 30. 9. 2024. AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové.
1.10.2024 05:46AI a vzděláváníVědění lidstva roste. Díky rozšíření internetu se demokratizoval přístup k informacím a narostl objem dat, ze kterých se AI systémy mohou učit. Jak by měla zareagovat oblast vzdělávání? Co si dnešní lídři českého vzdělávání myslí, že by se děti měly učit, aby z nich vyrostli spokojení dospělí?
Hosté: Bořivoj Brdička, Ondřej Šteffl, Ondřej Neumajer
Moderátorka: Ivča Böhmová
Záznam veřejné debaty z cyklu AI horizonty z Kampusu Hybernská, která se konala 30. 9. 2024. AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové.
1.10.2024 05:31AI a vzděláváníUkázka z knihy Ephraima Kishona “Nejlepší povídky z cest”, která představuje další tematický soubor povídek, které s humornou nadsázkou zachycují zážitky čtenářům dobře známého „obyčejného Izraelce“ a jeho „nejlepší manželky ze všech“, tentokrát na cestách po Evropě, Americe a Izraeli. Oba s větším či menším úspěchem čelí obyčejům a zvyklostem jednotlivých zemí, překonávají vzdálenosti geografické, jazykové i kulturní a vymýšlejí důmyslné triky proti nástrahám na jejich nervy, žaludek a peněženky. Cestování je v této pestré směsi krátkých vypointovaných próz pojato jako zábavná lapálie, již lze jen doporučit.
Ephraim Kishon (אפרים קישון) se narodil se v Budapešti v židovské rodině, jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Za 2. světové války byl internován v táborech nucených prací, zachránil se útěkem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Po válce se vrátil do Budapešti, kde studoval dějiny umění a psal humoristické divadelní hry. V roce 1949 odešel z Maďarska do Izraele a změnil si jméno. Začal psát hebrejsky, spolupracoval s novinami a psal prózu, divadelní hry a filmové scénáře. Největšího úspěchu se jeho knihy dočkaly v německy mluvících zemích. Izrael opustil v roce 1981, kdy se přestěhoval se do Švýcarska. Tam zemřel roku 2005, jeho ostatky byly převezeny do Tel Avivu, kde byl pohřben na Trumpeldorově hřbitově.
7.9.2024 12:45Čištění brýlíPohádky pro děti z Afriky.
4.9.2024 12:55Histoires de gorillesUkázka z knihy Příhody venkovského lékaře od Michaela Sparrowa, nakladatelství Paseka.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
31.8.2024 20:47Příhody venkovského lékaře (BONUS)Vůně, parfémy, aroma, vonné látky, pachy i zápachy nás obklopují, ovlivňují nás a tvoří neodmyslitelnou součást našich životů, aniž si to často uvědomujeme. Ačkoliv čich lidí a hlavně jejich vzájemná čichová komunikace patří mezi témata, která se dotýkají každého z nás, problematice zatím věda věnovala pozornost jen sporadicky.
Mgr. Pavlína Lenochová se zabývá čichovou komunikací lidí. Ve své diplomové práci se zaměřila na metodiku sběru vzorků tělesné vůně a na problematiku ovlivnění tělesné vůně různými složkami potravy. V současné době se s kolegy zabývá výzkumem kvality tělesné vůně těhotných žen a vlivem této vůně na okolní jedince. Dále se věnuje problematice vlivu parfému na atraktivitu tělesné vůně a otázce parfému v kombinaci s tělesnou vůní celkově. Zároveň začíná s výzkumem vlivu stresu na kvalitu tělesné vůně.
Nahrávka vznikla na pražském Science Café v prosinci roku 2011 v kavárně Potrvá.
29.8.2024 14:49"Jak si jdeme pod nos“ aneb Tělesná vůně, čich a sexualitaKde a kdy dojde k dalšímu silnému zemětřesení?
V Kalifornii, v Turecku, nebo opět v Indonésii či Japonsku? Někde jinde? Bude následující silné zemětřesení ničivé?
Zemětřesení je geologický proces, během něhož dochází k velmi rychlému vzájemnému posunutí sousedních horninových bloků podél zlomu, který horninové bloky odděluje. Čím větší je takový zlom (resp. jeho plocha) a čím větší je posun horninových bloků podél tohoto zlomu, tím silnější výsledné zemětřesení je. Dosud ale není jasné, co způsobuje, že někdy se posunutí horninových bloků podél zlomu brzy zastaví a výsledné zemětřesení je slabé, zatímco jindy dosáhne až několika desítek metrů s katastrofálními následky pro společnost. Odhad budoucího chování zlomů dále komplikuje jejich obvykle složitá vnitřní stavba a geologická historie. Složitost tohoto problému dobře dokládá vývoj zemětřesné činnosti na zlomu San Andreas v Kalifornii a na Anatolském zlomu v severním Turecku, které jsou považovány za bezprostřední vážnou hrozbu pro tamní obyvatelstvo. Prezentace přinese údaje, které sice potvrzují, že obavy jsou oprávněné, avšak odhadnout čas a přesné místo příštích zemětřesení neumožňují.
Záznam Science Café, jehož hostem byl RNDr. Aleš Špičák, CSc. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd. Záznam byl pořízen 11. prosince 2012 v kavárně Potrvá, Srbská 2, Praha 6.
28.8.2024 13:11Dokážeme předpovídat zemětřesení?Ukázka z knihy Symbiotická planeta autorky LYNN MARGULISOVÉ.
Darwinova evoluční teorie položila základy moderní biologie, ale pověděla velmi málo o vzniku druhů. Darwin a jeho moderní následovníci přesvědčivě dokazují, jak jsou změny děděných vlastností dány přírodním výběrem, ale ponechávají bez odpovědi otázku, jak různé organismy vlastně vznikly.
Lynn Margulisová, jedna z nejznámějších osobností současné vědy, v této knize ukazuje, že symbióza je zásadní pro zrod evoluční novosti. Na širokém spektru organismů – od bakterií až k těm největším vysvětluje vznik těch nejdůležitějších evolučních novinek právě pomocí symbiózy. Mnohé buňky vznikly ze symbiotického spojení různých druhů bakterií. Sex – a jeho nevyhnutelný důsledek, smrt – vznikl, když nezdařený pokus o kanibalismus vyústil v opakované slučování našich nejmenších předků. Suchozem byla pokryta vegetací až jako důsledek symbiózy řas a hub, která vyústila v evoluci rostlinstva. Lynn Margulisová mimo to popisuje svůj vstup do světa vědy a svoje první kroky při práci na teorie symbiózy, která způsobila revoluci v evoluční biologii.
24.8.2024 07:35Symbiotická planeta (BONUS)BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) je kniha Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání.
Hříchy paměti
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, Kapitoly 5 a 6.
24.8.2024 07:35Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme (3)Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, kapitola devátá.
24.8.2024 07:35Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme (4)Ukázka z knihy Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání. Daniel Lawrence Schacter (narozen 17. června 1952) je americký psycholog. Je profesorem psychologie na Harvardově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické a biologické aspekty lidské paměti a amnézie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi vědomými a nevědomými formami paměti a v poslední době na mozkové mechanismy paměti a zkreslení mozku a na paměť a simulaci budoucnosti. Schacter získal bakalářský titul na University of North Carolina at Chapel Hill v roce 1974, magisterský a doktorský titul na University of Toronto v roce 1977 a 1981. Jeho doktorskou práci vedl Endel Tulving. V roce 1978 působil jako hostující výzkumný pracovník na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity. Zabýval se také vlivem stárnutí na paměť. Profesor Schacter ve svém výzkumu využívá jak kognitivní testy, tak zobrazovací techniky mozku, jako je pozitronová emisní tomografie a funkční magnetická rezonance. Schacter napsal tři knihy, vydal sedm svazků a publikoval více než 200 vědeckých článků a kapitol. Mezi jeho knihy patří např: Searching for Memory: The Brain, the Mind, and the Past (1996); Forgotten ideas, neglected pioneers: Richard Semon and the story of memory (2001); [1] The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers (2001). Kromě svých knih Schacter pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech. Mezi témata, kterými se zabýval, patří např: Alzheimerova choroba, neurověda paměti, age-related memory effects, otázky spojené s falešnou pamětí, paměť a simulace. V roce 2012 v rozhovoru pro časopis American Psychologist uvedl, že náš mozek je jako stroj času, přesněji řečeno funguje jako simulátor virtuální reality.
24.8.2024 07:35Sedm hříchů paměti – Jak si pamatujeme a zapomínáme (BONUS)Četba sestavená z ukázek z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“.
Kniha vypráví příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) a ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy.
Henry Hobhouse (24. prosince 1924 – 5. března 2016) byl anglický námořník, redaktor americké tv CBS, novinář, farmář, spisovatel a politik.
Autor: Henry Hobhouse | Nakladatelství: Academia (2004) | Překlad Zuzana Šťastná | Načetli herci: Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš
24.8.2024 07:35ChinovníkČetba sestavená z ukázek z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“.
Kniha vypráví příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) a ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy.
Henry Hobhouse (24. prosince 1924 – 5. března 2016) byl anglický námořník, redaktor americké tv CBS, novinář, farmář, spisovatel a politik.
Autor: Henry Hobhouse | Nakladatelství: Academia (2004) | Překlad Zuzana Šťastná | Načetli herci: Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš
24.8.2024 07:35Šest rostlin, které změnily svět (BONUS)Ukázka z knihy RUDÁ BIOLOGIE, kapitola: “Sodové koupele v boji za dlouhověkost”.
Velmi zajímavá a čtivá kniha RUDÁ BIOLOGIE zábavně a ironicky vypráví o tragickém zasahování bolševiků do přírodních věd, popisuje sovětskou vědu a její omyly v době komunistické diktatury. Popisuje „seriózní“ teorie o vzniku buněk z nebuněčné hmoty, o tvorbě lidských kostí z červů, o dlouhověkosti dosažené sodovými koupelemi a o dalších mystických „objevech“ mičurinské biologie. Podstatu všech podvodů přitom autor srozumitelně vysvětluje jako přírodovědec a historik zároveň. Současně se pokouší rozkrýt osobnosti a chování vědců v době nesvobody, z nichž někteří zaplatili za svou čest i vlastním životem.
Odkazy:
Pohádka z česko-slovenského projektu pohádek pro nejmenší autorky Joži Toucové-Mettlerové.
Joža Toucová-Mettlerová byla prvorepubliková spisovatelka, psala knihy pro děti a mládež a byla učitelkou vDašicíc. Zemřela 20. prosince roku 1960.
24.8.2024 07:35Špiclíkova příhodaExkurze do Štěchovické vodní elektrárny s průvodcem Václavem Petrákem a výletníky z Nového Knína.
24.8.2024 07:35Štěchovická vodní elektrárnaSedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) je kniha Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání.
24.8.2024 07:35Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (2)Zvuková podoba článku Tomáše Hájka z časopisu Vesmír s názvem Kauzalita, pověry a medicína.
24.8.2024 07:35Tomáš Hájek: Kauzalita, pověry a medicínaSpeciální pořad magazínu Spektrum Slovenské redakce Radio Free Europe / Radio Liberty věnovaný občanskému postoji Františka Luckého v době totality.
Svobodná Evropa (plný anglický název Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL) je rozhlasová organizace vysílající zpravodajství do více zemí světa v různých jazycích. Svou misi Svobodná Evropa definuje jako prosazování demokratických hodnot a lidských práv podáváním informací v zemích, kde svobodná média jsou vládou zakázána nebo neúplně zavedena. Je financována grantem z rozpočtu Kongresu USA. Do roku 1972 bylo Radio Liberty financováno z rozpočtu CIA. Stanice RFE sama ovšem spadala pod kompetenci tzv. „Národní rady pro svobodnou Evropu“ (National Committee for a Free Europe).
Slovenská redakce RFE/RL ukončila činnost 31. prosince 2003.
24.8.2024 07:35Triedny nepriateľUkázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (1)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (2)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (3)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (4)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (5)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (6)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (7)Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.
Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.
Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35V pavučině sítí (BONUS)První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.
Eduard Droberjar je český archeolog, absolvent Masarykovy univerzity v Brně, specialista na dobu římskou (labskogermánský okruh, římsko-germánské vztahy, problematika interregionálních kontaktů v barbariku, chronologie a „Fibelforschung“) a na dobu stěhování národů. Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně (1990–1994), v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (1994–2004), v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) v Praze (2005–2007), v Ústavu Archeologie UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curii-Skłodowskiej) v Lublinu (2009–2012), na Katedře historie FF UP v Olomouci (2011–2014) a v Historickém ústavu Opolské univerzity (2015–2018). Nyní působí na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové (od 2007) a v Archeologickém ústavu SAV v Nitre (od 2017). Je stipendistou nadace Alexandra von Humboldta (Johannes-Gutenberg-Universität Mainz 1998), členem Humboldtova klubu České republiky a dopisujícím členem Německého Archeologického ústavu (Deutsches Archäologisches Institut). Je autorem přes 170 publikací (z toho devíti monografií). Založil mezinárodní protohistorické konference, z nichž vycházejí tematicky zaměřené sborníky „Archeologie barbarů“. Účastní se mezinárodních projektů a byl řešitelem grantů (např. Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem, Jevíčko a Malá Haná v době římské).
První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.
Eduard Droberjar je český archeolog, absolvent Masarykovy univerzity v Brně, specialista na dobu římskou (labskogermánský okruh, římsko-germánské vztahy, problematika interregionálních kontaktů v barbariku, chronologie a „Fibelforschung“) a na dobu stěhování národů. Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně (1990–1994), v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (1994–2004), v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) v Praze (2005–2007), v Ústavu Archeologie UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curii-Skłodowskiej) v Lublinu (2009–2012), na Katedře historie FF UP v Olomouci (2011–2014) a v Historickém ústavu Opolské univerzity (2015–2018). Nyní působí na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové (od 2007) a v Archeologickém ústavu SAV v Nitre (od 2017). Je stipendistou nadace Alexandra von Humboldta (Johannes-Gutenberg-Universität Mainz 1998), členem Humboldtova klubu České republiky a dopisujícím členem Německého Archeologického ústavu (Deutsches Archäologisches Institut). Je autorem přes 170 publikací (z toho devíti monografií). Založil mezinárodní protohistorické konference, z nichž vycházejí tematicky zaměřené sborníky „Archeologie barbarů“. Účastní se mezinárodních projektů a byl řešitelem grantů (např. Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem, Jevíčko a Malá Haná v době římské).
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Smysl pro humor včetně humoru černého je patrně základním předpokladem pro přežití v lékařském světě, natož jde-li o práci venkovského lékaře, který nikdy neví, kdy, kam a k čemu bude povolán a kdo vstoupí do jeho ordinace. Autor během své pětadvacetileté praxe shromáždil pravdivé příběhy líčící zábavné, výstřední, hrůzostrašné i tragické události, které se sice přiházejí každému lékaři, ale které se zdály předurčeny právě pro něj. Odehrály se převážně na britském venkově, částečně však i v exotickém prostředí.
Autor knihy Michael Sparrow se narodil v roce 1957 ve střední Anglii. Po maturitě a roční práci u účetnické firmy studoval v letech 1977-1981 na Lékařské fakultě při nemocnici Panny Marie v Paddingtonu. Po roční nemocniční praxi a šesti letech strávených u Královského vojenského letectva zakotvil v Devonu jako praktický lékař. Působil rovněž v Jižní Africe, Belize, Kosovu a Etiopii.
Sci-fi povídka Romana Splítka s názvem “Přítulíček” z armádního prostředí. Zamilovat se je tak snadné i pro stroje budoucnosti a stejně jako v životě lidském občas zamilovaný šlápne vedle. Povídku načetl Jaroslav Someš.
24.8.2024 07:35PřítulíčekČtená ukázka z knihy Ephraima Kishona “Nejlepší povídky z cest”, která představuje další tematický soubor povídek, které s humornou nadsázkou zachycují zážitky čtenářům dobře známého „obyčejného Izraelce“ a jeho „nejlepší manželky ze všech“, tentokrát na cestách po Evropě, Americe a Izraeli. Oba s větším či menším úspěchem čelí obyčejům a zvyklostem jednotlivých zemí, překonávají vzdálenosti geografické, jazykové i kulturní a vymýšlejí důmyslné triky proti nástrahám na jejich nervy, žaludek a peněženky. Cestování je v této pestré směsi krátkých vypointovaných próz pojato jako zábavná lapálie, již lze jen doporučit.
Ephraim Kishon (אפרים קישון) se narodil se v Budapešti v židovské rodině, jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Za 2. světové války byl internován v táborech nucených prací, zachránil se útěkem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Po válce se vrátil do Budapešti, kde studoval dějiny umění a psal humoristické divadelní hry. V roce 1949 odešel z Maďarska do Izraele a změnil si jméno. Začal psát hebrejsky, spolupracoval s novinami a psal prózu, divadelní hry a filmové scénáře. Největšího úspěchu se jeho knihy dočkaly v německy mluvících zemích. Izrael opustil v roce 1981, kdy se přestěhoval se do Švýcarska. Tam zemřel roku 2005, jeho ostatky byly převezeny do Tel Avivu, kde byl pohřben na Trumpeldorově hřbitově.
24.8.2024 07:35Problém se spropitnýmPřestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Přestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Přestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Přestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Přestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Přestože patnáct let bádání o poválečných dějinách Československa přineslo nejedno odhalení, rehabilitaci, vynesení ze zapomnění či posouvání úhlu vhledu, stále zůstávají přehlížená témata. Jedním z nich je i poúnorový český exil, jeho politické, kulturní a duchovní zázemí, osobnosti, instituce a činnost. Zatím nejdůsledněji jsou zpracovávány aktivity českých exilových vydavatelství a spisovatelů. O poznání méně víme o jednotlivých exilových politických institucích, o protikomunistickém boji a jeho strategii, není dostatečně zpracováno vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Kniha rozhovorů Rozchod 1948 mapuje jedno z bílých exilových míst – časopis Skutečnost, jeho autorský okruh, a tedy i životní příběhy dvanácti zpovídaných osobností. Spojuje je rok odchodu ze země, jejich pozdější působení na západních univerzitách a účast v boji s komunismem. Oněch jedenáct mužů a jedna žena rozličných profesí (historici, germanista, antropolog, filosof, sociolog) vypovídají v rozmluvách s Petrem Hrubým, Pavlem Kosatíkem a Zdeňkem Poustou nejen o tom, jak ve světě nezabloudit, ale také, jak se tam nalézt, realizovat a současně nezapomenout na své kořeny. Rozchod 1948 je živým a důležitým svědectvím o českém exulantském světě, lidských osudech a hodnotách, za které stojí za to bojovat. Kniha zřetelně ukazuje, jaké nenapravitelné škody utrpěla česká kultura emigračními útěky talentovaných lidí. A nejen v roce 1948.
Soubor pohádek pro nejmenší autorky Joži Toucové-Mettlerové z česko-slovenského vzdělávacího projektu.
Joža Toucová-Mettlerová byla prvorepubliková spisovatelka, psala knihy pro děti a mládež a byla učitelkou v Dašicíc. Zemřela 20. prosince roku 1960.
24.8.2024 07:35Rozprávočka moja (BONUS)BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
BRYAN SYKES, profesor Lidské genetiky na univerzitě v Oxfordu, má za sebou pozoruhodnou vědeckou dráhu: jako první získal z archeologického nálezu kosterních pozůstatků prastarou DNA, zkoumal muže z ledovce, cheddarského muže i ostatky carské rodiny. Na základě výzkumu mito-chondriální DNA vytvořil zatím nejúplnější rodokmen našeho druhu. O svých výzkumech napsal knihu Sedm dcer Eviných (The Seven Daughters ofEve) a Adam’s Curse.
V knize Sedm dcer Eviných (2004), která se čte téměř jako detektivka, seznamuje Bryan Sykes čtenáře s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice “ledovcového muže”, o případu “muže z Cheddaru”, identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.
Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který “Dopisy” napsal původně pro časopis Simplicissimus.
Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).
Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly.
“Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu…”
Ukázka z knihy DRUHY MYSLÍ - K POCHOPENÍ VĚDOMÍ
Autor: DENNETT DANIEL C.
Kniha Druhy myslí zkoumá neobvyklé možnosti a klade fascinující otázky: může někdo z nás skutečně vědět, co se děje v mysli druhého? Čím se odlišuje lidská mysl od mysli zvířat, zejména těch se schopností složitějších reakcí? Jestliže by tato zvířata zázrakem získala dar řeči, vyvinuly by jejich komunity inteligenci se stejně komplexní schopností rozlišování, jako je ta naše? Byla by schopna rozvinout jedinečnou lidskou danost teoretizovat o světě, ve kterém žijeme? Budou jednou roboti, vybavení senzory na zprostředkování zkušeností a zážitků, stejně jako lidé přemýšlet o myšlení? Autor klade tyto otázky sobě i čtenáři z perspektivy evoluce. Dokazuje, že šlo o sérii malých, ale revolučních kroků, díky kterým se vyvinuly jedinečné danosti lidské mysli.
Co je to mysl a kdo jiný (kromě tázajícího se) ji má? Autor se na tuto otázku snaží odpovědět pomocí propojování výsledků filosofie, umělé inteligence i neurobiologie. Může někdo z nás někdy skutečně vědět, co se děje v mysli někoho jiného? Co odlišuje lidskou mysl od myslí jiných živočichů, zvláště těch, kteří nám jsou z vývojového hlediska blízcí? Kdyby se některým z takových živočichů zázrakem dostalo daru řeči, co bychom se od nich mohli dozvědět? Mohli by vyvinout onu dosud výlučně lidskou schopnost teoretizovat o světě, který obývají? Budou roboti, až se jim jednou dostane senzorických smyslových systémů, které jim dovolí získávat zkušenosti o světě, myslet tak jako my? Dennett k těmto otázkám přistupuje z hlediska evoluce a přirozeného výběru: Začíná od makromolekul DNA a RNA a pak ukazuje, jak se život, krok po kroku, vyvíjel od jednoduché schopnosti reagovat na často se opakující rysy prostředí k mnohem sofistikovanějším způsobům překonávání obtíží a využívání vzorců minulé zkušenosti k předpovídání budoucnosti. Tvrdí, že ke své jedinečné lidské schopnosti formulovat a uskutečňovat své dlouhodobé záměry jsme se dostali řadou překvapivě malých a na první pohled nikoli převratných kroků. Dennett zaujímá k některým z tradičních otázek poněkud překvapivý postoj: Jeho kniha nenabízí žádné jednoduché a uzemňující odpovědi, jistě však nenechá klidným nikoho, kdo si otázky související s povahou mysli někdy sám kladl.
Odchod do důchodu je jen tak nepotká, předčasný důchod až ve stovce a tak se parta kamarádů domluví, jak napálit systém. A pak se to zvrtne.
Když pustíte na farmu mladýho kluka, kterého baví trochu si zaexperimentovat, to se pak není čemu divit, že přijde velká voda a všechno smete. I když…
Ukázka z podrobného vylíčení cest po jižním Tibetu, které italský antropolog a fotograf Fosco Maraini podnikl v letech 1937 a 1948, patří dnes k nejvýznamnějším dokumentům o životě Tibetu a jeho obyvatel před čínskou invazí z počátku padesátých let.
Marainiho vyprávění, zachycující vedle množství přírodních, historických, kulturních a náboženských poznatků také řadu setkání s tibetskými učenci, mnichy, aristokraty i prostými rolníky a pastevci, je přitom výsledkem vzácného spojení odborné erudice s lidskou citlivostí, s nimiž autor přistupuje k předmětu svých pozorování a úvah.
Samostatnou kapitolou je soubor několika desítek doprovodných fotografií, které jsou dnes v mnoha případech jediným dokladem tibetských náboženských artefaktů nenávratně zničených během čínské okupace. Knihu doplňují autorovy nové poznámky k jednotlivým původním kapitolám a stručný nástin tibetského buddhismu a dějin Tibetu od nejstarších dob až do současnosti.
Fosco Maraini (1912-2004) absolvoval studia antropologie a působil mj. na univerzitách v Kjótu, Oxfordu a Florencii. Je autorem řady knih s asijskou, zejména japonskou tematikou.
24.8.2024 07:35Fosco Maraini: Na železnici mezi Bombají a KalkatouOd pohárku k pacičkám
Vývoj synapsí v mozku
František Vyskočil | 16. 3. 2006 | Vesmír 85, 135, 2006/3
Při rozvoji nervové soustavy obratlovců a člověka se postupně uvádějí v činnost genetické programy, které mění jak počet neuronů (především apoptózou), tak funkci neuronů i jejich spojů, synapsí. U rostoucích savčích mláďat pozorujeme, jak se zlepšuje koordinace pohybů a jak stále rychleji reagují na nebezpečí a potravu. Zprvu vratká a neohrabaná novorozená hříbata nebo kůzlata po několika dnech či týdnech už nemůžeme dohonit, bezbranní slepí králíčkové se nám před očima mění na ušaté střely.
Pod obecným konstatováním, že nervová soustava po narození „spurtuje“ nebo „dozrává“, se skrývají zcela konkrétní morfologické, biochemické a biofyzikální změny. Jedním z takových měřitelných parametrů při přestavbě nervové soustavy je velikost a doba trvání slabounkých synaptických proudů, vznikajících vyloučením jednotlivých kvant neuropřenašeče. Tyto miniaturní synaptické proudy dnes můžeme pomocí mikroelektrodové techniky (například terčíkovým zámkem) měřit v řádech nano- až pikoampérů (10–9–10–12 A). Čím je celkový budivý nebo tlumivý proud za synapsí strmější a kratší, tím rychleji se přenáší informace mezi vlastními neurony (nebo motorickým neuronem a výkonnou jednotkou, například svalem), což se projeví na zkrácení celkové reakční doby.
Až dosud se zrychlení synaptického přenosu připisovalo většinou jenom tomu, že se v určitém období po narození (u laboratorního potkana dvanáctý až patnáctý den) mění program výroby receptorů – v synaptických membránách neuronů se pomalé a nízkovodivé receptory pro neuropřenašeče nahrazují novými typy. Ty se otevírají rychleji a synchronněji, prochází jimi větší iontový proud. Tato představa vyplývala mj. i z našich nálezů v šedesátých letech, kdy jsme objevili na nervosvalové synapsi dva typy acetylcholinového „nikotinového“ receptoru-kanálu, jeden pomalý denervační (později prokázaný jako embryonální), druhý rychlý „dospělý“. 1) Přeměna „pomalého“ embryonálního receptoru-kanálu na „rychlý“ je dána změnou výrobního programu v jednom ze čtyř typů podjednotek formujících mezi sebou kanál (obrázek 1).
Některé synapse, především v centrálním nervovém systému, jsou ale vybaveny receptory, které mají téměř stejné složení a funkci jak v embryonálním, tak v dospělém organizmu. Přesto i u těchto zápojů pozorujeme zkracování reakční doby během dospívání. Jak se nyní ukazuje, zrychlení je podmíněno především morfologickou strukturální přestavbou. Takové synapse nacházíme třebas v mozečku. Mozeček (malý mozek, cerebellum) je centrum pro pohyb a umístění těla v prostoru. Sbíhají se v něm informace z oka, ze svalů, smyslů, kloubů, orgánů rovnováhy a korigují se pohyby i poloha těla. Zvláště dobře je vyvinut u ryb, ptáků a savců. U člověka mj. pomáhá udržovat polohové (posturální) reflexy, které zajišťují, abychom neupadli, což se nám všem, jak známo, často přihází ve věku batolecím (a některým i ve věku dospělém, buď pod vlivem alkoholu, nebo po úrazu, kdy je mozeček poškozen).
24.8.2024 07:35František Vyskočil: Od pohárku k pacičkámGnóze, také gnose, (gnosis - poznání) nebo také novodobý termín gnosticismus je nepřesně definovaná nábožensko-filosofická dualistická nauka, která vznikla v pozdní antické době mezi židovskými nazarény a esejci na Blízkém východě už v 1. století před n. l. Za prvního přímého učitele a šiřitele gnostických myšlenek bývá někdy považován Ježíš Nazaretský. Významnou roli hrála gnóze v prvních dvou stoletích našeho letopočtu. Navazovala na myšlenky novoplatonismu, který zdůrazňoval příbuznost duše a Boha, i na různé východní ideje. Obsahově je blízká buddhismu i taoismu. Její podstatou je myšlenka, že lidská duše je uvězněna v hmotě lidského těla a že ji lze vysvobodit poznáním vztahů mezi lidským a božským. Gnóze pokládá svět a hmotu nikoli pouze za nižší, ale dokonce za negativní princip, za výtvor padlého demiurga, často ztotožněného s Bohem židovské bible. Gnóze je poznání subjektivní, intuitivní, člověk musí prožít pozitivní zážitek Boží existence. Bůh je pro gnostika všude, cílem je objevit v sobě „Božství člověka“, najít v sobě jeho jiskry. Takové poznání je však přístupné jen vyvoleným, vedle křtu je nutné i zasvěcení. Gnosticismus nelze chápat jako víru nebo náboženství v pravém slova smyslu, některé jeho prvky souvisejí spíše s mysticismem, jiné spadají spíše do oblasti filosofie. Gnosticismus významně ovlivnil i rané křesťanství. Rozpor mezi gnózí a křesťanstvím nebyl příliš zřetelný a většina gnostiků se ještě ve 3. století pohybovala v rámci křesťanské církve a považovala se za její elitu, která má hlubší vhled než obyčejní věřící a od pouhé víry dospěla k poznání, gnózi. Gnosticismus byl pěstován v kruzích okolo jednotlivých gnostiků, nevytvořil jednotný organizovaný systém, naopak se rozpadl v řadu různých proudů (Amónovci, Naasejci, Setovci a jiní). Jedním z nich byl i hermetismus, který obohatil gnostické spekulace o prvky magie, alchymie a egyptské mytologie. Jeho nauka se soustřeďuje v díle Corpus Hermeticum, souboru spisů připisovaných mýtickému Hermu Trismegistovi, které vznikaly pravděpodobně v Alexandrii mezi 1. a 3. stol. našeho letopočtu. Ve 3. století ustoupila gnóze myšlenkám křesťanským, ale po celou dobu středověku existovala jako málo zřetelný hlubší proud pod křesťanskou filosofií. V minulém století se však gnóze znovu vynořila v několika esoterických a mystických formách a v „nových náboženstvích“. Gnostické prvky v sobě obsahuje např. theosofie a také Steinerova antroposofie, směs nejrůznějších proudů včetně gnosticismu, hinduismu a křesťanství. I v současné době existují různé sekty a skupiny, které se na gnózi odvolávají. Existuje např. Americká gnostická společnost, jsou vydávány gnostické časopisy a také v literatuře se termín gnóze a její myšlenky objevují stále častěji.
Gnóze je esoterický neostře definovaný sytém, patřící do oblasti filosofické a náboženské, nikoli do oblasti vědy. Nebezpečný může být tam, kde jsou gnostické představy prezentovány jako skutečný výklad světa, a kde se stávají východiskem vyučovacího systému, jakým je např. Waldorfská škola.
Zdroj textu: Sisyfos - Klub českých skeptiků
24.8.2024 07:35Gnóze - stvoření jako poklesekJaké byly první kontakty Čechů s Egyptem, kdy a jak se rozvíjí vědomí o dějinách a kultuře starého Egypta u nás a mnohé další otázky. Egyptské vlivy rezonovaly od 18. století v evropské kultuře a umění. Architektonické prvky, výtvarné umění, literární motivy se staly její nedílnou součástí.
Hana Navrátilová vystudovala egyptologii a historii na FFUK, je tedy historička a egyptoložka se specializací na kulturní dějiny egyptské Nové říše, staroegyptskou historiografii a historickou kulturu Egypta. Nejdříve byla zaměstnána v Českém národním egyptologickém centru, následně v Českém egyptologickém ústavu FF UK a posléze působila v Griffith Institute, University of Oxford.
Zpracovává téma recepce Egypta v evropské kultuře, na kterém spolupracuje se členy Egyptologického ústavu Vídeňské univerzity v rámci dlouhodobé spolupráce, podporované grantovým programem AKTION.
24.8.2024 07:35Hana Navrátilová: Tajemný Egypt a české zeměKlasická česká pohádka v podání herečky Gabriely Vránové.
24.8.2024 07:35Hrnečku vař!Jednou ze senzací, které Praha zažila v roce 1908, byl pobyt indiánského chlapce Čerwuiše. Přivezl ho sem cestovatel Alberto Vojtěch Frič, aby ho vyléčil ze záhadné choroby a zároveň ho mohl „demonstrovat“ jako živou ukázku svých výzkumů.
Mezi nejslavnější české cestovatele začátku 20. století patřil etnograf, botanik a fotograf Alberto Vojtěch Frič (1882–1944). Synovi zvýznamné pražské rodiny se pro jednu zjeho vášní dostalo přízviska Lovec kaktusů. Když se pohyboval voblasti horního toku řeky Paraguay, dostal se i ke kmeni Čamakoků, který decimovala blíže neznámá nemoc.
Způsobovala hlavně zesláblost, přičemž krvácení ze střev a vředy v konečníku nešlo pro nedokonalost přístrojů místních lékařů podrobněji vyšetřit. Frič kdysi jednomu zčlenů kmene zachránil život, a tak byl u Čamakoků uctíván jako velký učitel, i když mu tehdy bylo sotva 25 let. Říkali mu Dlouhý lovec (Karai Pukú), snad díky jeho pro indiány nezvykle vysoké postavě.
I když ssebou kvůli svým botanickým zájmům po Jižní Americe vozil i mikroskop, pomoci nemocným indiánům se Fričovi nepovedlo. Nemoc neustupovala, a proto se roku 1907 vydal sFričem do Prahy vroli „pokusného králíka“ syn náčelníka Čerwuiš Piošád Mendoza, věkem někde mezi patnácti a dvaceti lety. „Před naším odjezdem byla svolána velká porada starců a bojovníků kmene Čamakoko, ale já na ni nebyl pozván. Bylo mi to sice divné, ale nebylo kdy nad tím přemýšlet. Mnohem později jsem pochopil, že na té poradě dostával vyslanec kmene tajné instrukce, jak prozkoumat všechna tajemství bělochů, aby, vrátí-li se živ, mohl poučit svůj lid,“ napsal o okolnostech odjezdu Frič.
Původně chtěl nechat Čerwuiše vyšetřit jen někde vJižní Americe, vAsunciónu nebo snad vargentinském Buenos Aires, ale ceny za ošetření vesměs přesahovaly Fričovy finanční možnosti. Protože už potřeboval odjet do Evropy (jeho cílem byl amerikanistický kongres ve Vídni), vzal Čerwuiše na loď jako svého sluhu, na cestu „z Pacheca do Pacheca přes Evropu“. Na palubě lodi si Čerwuiše oblíbili zejména kuchaři, a tak mladý Indián, během plavby stačil hezky přibrat, ačkoli stále trpěl krvácením.Měsíc strávili ve Vídni, kde bydleli u Fričovy sestry. Účastnili se zmíněné vědecké akce a v srpnu roku 1908 dorazili do Prahy. Čerwiuš, stále trpící nemocí, stále při chuti a stále přibírající se tu sFričem ubytoval vpronajatém bytě vNáplavní ulici.
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (1)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (2)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (3)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (4)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (5)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (6)Jak se dostal Indián divokého kmene Čamakoko roku 1908 z paraguayského vnitrozemí do Evropy, jak ho bodří Pražané přejmenovali z hrdého Čerwuiše Piošáda Mendozy na Červíčka z Náplavní ulice, jak se mu líbila česká děvčata a chutnalo flekovské pivo, jak přečkal zimní mráz a chumelení i jak se uvedl v pražské bohémské společnosti - to všechno a mnohem víc se dozvíte z úsměvných vzpomínek cestovatele A. V. Friče. Pod komickými vnějšími situacemi, do nichž se dostává divoch v civilizaci, se však skrývá hořký podtext o pokrytectví, malosti a závisti, o dvojí morálce a prázdných slovech...
24.8.2024 07:35Indiánský lovec objevuje Prahu (BONUS)Četba z knihy Markéty Křížové “Inkové: Nejmocnější indiánský stát”. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka knihy dále až do konce 20. století.
Četba z knihy Markéty Křížové “Inkové: Nejmocnější indiánský stát”. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka knihy dále až do konce 20. století.
Přednáška Radima Honzáka z roku 2013 na téma psychosomatika v medicíně byla součástí cyklu přednášek MEDI CAFÉ.
24.8.2024 07:35Jak se dívat na psychosomatickou medicínuUkázka z knihy Kapitoly z histórie československej mikrobiológie (2).
Brucelóza je zoonóza rozšířená na celém světě přenosná na člověka. Původcem lidských onemocnění jsou bakterie Brucella suis, B. abortus, B. melitensis a B. canis. Rod Brucella obsahuje šest druhů, které se liší ve výběru rezervoárových zvířat, metabolických a kultivačních charakteristikách a v antigenní stavbě. B. abortus postihuje hovězí dobytek, velbloudy, jaky a bizony, B. suis domácí vepře, černou zvěř a soby, B. melitensis kozy, ovce a velbloudy, B. canis psy, B. ceti a B. pinnipedialis kytovce a tuleně. Brucely jsou rezistentní vůči vlivům zevního prostředí, dlouho přežívají v infikovaném mléce i mléčných výrobcích. Zdrojem nákazy mohou být i zvířata s latentní infekcí. Pasterizace a běžné dezinfekční prostředky brucely ničí 1, 2, 4.
Ve vyspělých zemích včetně ČR byla brucelóza u hospodářských zvířat vymýcena před desítkami let účinnými veterinárními programy. V minulosti se v českých zemích vyskytovala i lidská onemocnění vyvolaná Brucella abortus, kdy zdrojem nákazy byl hovězí dobytek. Po druhé světové válce byl nakažený dobytek vyhuben, proto se v současnosti v ČR výskyt humánní brucelózy omezuje na ojedinělé importované případy. Některé biovary brucel se v ČR vyskytují v populacích divokých zvířat, zejména zajíců, žádné lidské onemocnění ale z těchto zdrojů hlášeno nebylo 1, 2.
K přenosu brucelózy může dojít potřísněním kožní oděrky nebo oční spojivky exkrety nebo tělními tekutinami nemocných zvířat, vdechnutím kontaminovaného aerosolu, požitím syrového mléka nemocných zvířat nebo nepasterizovaných výrobků z něho připravených. Maso obsahuje nízký počet mikrobů, proto není jeho konzumace tak nebezpečná. Profesionální brucelózou jsou ohroženi veterináři, řezníci, ošetřovatelé dobytka a osoby manipulující s kulturami živých mikroorganismů v laboratořích. Interhumánní přenos je výjimečný; k přenosu může dojít z matky na dítě při porodu, (bakterie jsou totiž přítomny v porodních cestách), nebo sexuálním stykem.
U člověka vyvolávají brucely systémové onemocnění, které může postihnout jakýkoliv orgán.
24.8.2024 07:35Jan Kolář: Vymýcení Brucelózy v ČeskoslovenskuPohádka z česko-slovenského projektu pohádek pro nejmenší autorky Joži Toucové-Mettlerové.
Joža Toucová-Mettlerová byla prvorepubliková spisovatelka, psala knihy pro děti a mládež a byla učitelkou vDašicíc. Zemřela 20. prosince roku 1960.
24.8.2024 07:35Janko HraškoSonda do historie slovenské jazzové scény. Pořad Slovenské redakce RFE/RL připravil a moderuje Jaroslav Rozsíval. Premiéra 1. 1. 1999.
24.8.2024 07:35Jazzový dialog (1)Sonda do historie slovenské jazzové scény. Pořad Slovenské redakce RFE/RL připravil a moderuje Jaroslav Rozsíval. Premiéra 2. 1. 1999.
24.8.2024 07:35Jazzový dialog (2)Ukázka z knihy Ephraima Kishona “Nejlepší povídky z cest”, která představuje další tematický soubor povídek, které s humornou nadsázkou zachycují zážitky čtenářům dobře známého „obyčejného Izraelce“ a jeho „nejlepší manželky ze všech“, tentokrát na cestách po Evropě, Americe a Izraeli. Oba s větším či menším úspěchem čelí obyčejům a zvyklostem jednotlivých zemí, překonávají vzdálenosti geografické, jazykové i kulturní a vymýšlejí důmyslné triky proti nástrahám na jejich nervy, žaludek a peněženky. Cestování je v této pestré směsi krátkých vypointovaných próz pojato jako zábavná lapálie, již lze jen doporučit.
Ephraim Kishon (אפרים קישון) se narodil se v Budapešti v židovské rodině, jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Za 2. světové války byl internován v táborech nucených prací, zachránil se útěkem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Po válce se vrátil do Budapešti, kde studoval dějiny umění a psal humoristické divadelní hry. V roce 1949 odešel z Maďarska do Izraele a změnil si jméno. Začal psát hebrejsky, spolupracoval s novinami a psal prózu, divadelní hry a filmové scénáře. Největšího úspěchu se jeho knihy dočkaly v německy mluvících zemích. Izrael opustil v roce 1981, kdy se přestěhoval se do Švýcarska. Tam zemřel roku 2005, jeho ostatky byly převezeny do Tel Avivu, kde byl pohřben na Trumpeldorově hřbitově.
24.8.2024 07:35Joe - přátelský pouliční lupičRozhlasová dramatizace fiktivního příběhu o největší knize světa z pera Karla Moudrého, o knize známé jako Codex Gigas. Tato soukromá audio kniha OPAT A ĎÁBEL vznikla jako poklona člověku, který odešel opuštěn a náhle a kterému jeho zaměstnavatel poslední léta jeho života už jen házel klacky pod nohy, aniž by tušil, že pro něj chystá román. Ten román, který po jeho odchodu z tohoto světa, nechal skartovat, zabíral totiž místo v kanceláři… Na druhou stranu bylo velkým dobrodružstvím skládat z hromady útržků z kontejneru život postav tohoto románu.
24.8.2024 07:35OPAT A ĎÁBEL (1)Rozhlasová dramatizace fiktivního příběhu o největší knize světa z pera Karla Moudrého, o knize známé jako Codex Gigas. Tato soukromá audio kniha OPAT A ĎÁBEL vznikla jako poklona člověku, který odešel opuštěn a náhle a kterému jeho zaměstnavatel poslední léta jeho života už jen házel klacky pod nohy, aniž by tušil, že pro něj chystá román. Ten román, který po jeho odchodu z tohoto světa, nechal skartovat, zabíral totiž místo v kanceláři… Na druhou stranu bylo velkým dobrodružstvím skládat z hromady útržků z kontejneru život postav tohoto románu.
24.8.2024 07:35OPAT A ĎÁBEL (2)Rozhlasová dramatizace fiktivního příběhu o největší knize světa z pera Karla Moudrého, o knize známé jako Codex Gigas. Tato soukromá audio kniha OPAT A ĎÁBEL vznikla jako poklona člověku, který odešel opuštěn a náhle a kterému jeho zaměstnavatel poslední léta jeho života už jen házel klacky pod nohy, aniž by tušil, že pro něj chystá román. Ten román, který po jeho odchodu z tohoto světa, nechal skartovat, zabíral totiž místo v kanceláři… Na druhou stranu bylo velkým dobrodružstvím skládat z hromady útržků z kontejneru život postav tohoto románu.
24.8.2024 07:35OPAT A ĎÁBEL (3)Rozhlasová dramatizace fiktivního příběhu o největší knize světa z pera Karla Moudrého, o knize známé jako Codex Gigas. Tato soukromá audio kniha OPAT A ĎÁBEL vznikla jako poklona člověku, který odešel opuštěn a náhle a kterému jeho zaměstnavatel poslední léta jeho života už jen házel klacky pod nohy, aniž by tušil, že pro něj chystá román. Ten román, který po jeho odchodu z tohoto světa, nechal skartovat, zabíral totiž místo v kanceláři… Na druhou stranu bylo velkým dobrodružstvím skládat z hromady útržků z kontejneru život postav tohoto románu.
24.8.2024 07:35OPAT A ĎÁBEL (BONUS)Autor: Karel Moudrý | Hrají: Petr Borka a Jiří Hrdina | Zvukové zpracování: Josef Kačírek
24.8.2024 07:35Setkání na Karlově mostěKarol Kállay v rozhovoru Slovenské redakce Radio Free Europe/Radio Liberty z roku 1998.
Karol Kállay (* 26. apríl 1926, Čadca – † 4. august 2012) bol slovenský umelecký fotograf a dokumentarista, autor reportážnych fotografických cyklov zo zahraničia, monotematických publikácií a fotografií moderného odievania pre domáce i zahraničné časopisy.
Po skončení gymnázia v Trenčíne a v Ružomberku začal amatérsky fotografovať.
Vyštudoval Vysokú školu ekonomickú a Univerzitu Komenského v Bratislave. Od roku 1945 fotografoval profesionálne. V roku 1954 vydal svoju prvú knihu. Člen Medzinárodnej federácie umeleckej fotogragie (FIAP) a držiteľ titulu EFIAP (Excellence de la Féderation Internationale de l'Art Photographique). V roku 1992 získal cenu redakcie magazínu GEO - Fotograf roka.
Je považovaný za jedného z najlepších slovenských fotografov.
Určitý čas pracoval aj ako asistent filmového režiséra, napr. pri filme Čertova stena.
Pre módny časopis Móda pracoval ako jediný interný fotograf viac ako 30 rokov. Časopis bol vydávaný od roku 1950 Československým zväzom žien. Kállayove fotografie prvý krát zverejnil v letnom vydaní z roku 1956. S Módou pracoval do konca 80. rokov, medzi jeho ďalšie spolupráce patrili nemecké časopisy Saison a Sibylle a francúzsky Jardin des Mondes. V domácich a zahraničných časopisoch mal Kállay za tridať rokov publikovať viacej než 20 tisíc fotografií. V roku 2019 je plánované vydanie knihy Karol Kállay – Zaostrené na krásu zaoberajúcej sa Kállayovou módnou fotografiou.
24.8.2024 07:35Karol Kállay